Blog

  • Čumáček a červený šipky!

    25. Jan. 2010, 13:16

    Sat 23 Jan – MamaMrdaMaso vecirek

    Název je možná trochu matoucí, ale kdo se neubránil, ví, o čem mluvím. V sobotu 23. ledna se ve Velbloudu konal Máma Mrdá Maso večírek organizovaný naab. Večer plný "spoko, píčo, to je výborné toto!", čumáčků, červených šipek a tanečků při rock'n'rollu Elvise Presleyho.

    O LE CHRIST HYPERCUBISTIC jsem slyšela samý pochvalný řeči, ale nijak si mě nezískali. Zpěvák s kudrnatou patkou a pro mě naprosto nezajímavym hlasem (ale tričko měl hezký), basák s bříškem a a bubeník s knírkem (bojim, bojim). Zvuk se mi nelíbil - celej koncert mi zněl trochu zašuměně. Zpěvačka ve sportovní mikče (hehe), která se objevila na jednu písničku se svým "na, na, na, ná" mně spíš vyděsila (neměla rysy). Občas jsem zajálasa nad kytarama, rytmus byl taky dobrej, ale nic pro mě... 6/10

    Pacička je šílenost! Kytarista, který vypadá jak myslivec, jeho manželka přejíždějící po strunách basy svítící koulí a propocený bubeník (nejnormálnější člen). Zábavnou show nemůžu upřít, paní ve věku, jenž si nedovolím tipnout, se skvělým moravským přízvukem sprostě křičí, řve, falešně zpívá... svítící ježek vyndaný z klece se pohybuje neskutečnou rychlostí sem a tam. Zírám, ale ten rámus mě nebaví, bubny skoro není slyšet, ale stejně asi nejsou důležitý. Připomíná mi to japonský kapely s nesytydatejma lolitkama, co na sebe strhávaj pozornost, ale tahle ženská je minimálně o deset let starší (o to divnější to celý je). Nemůžu ovšem upřít originalitu, hehe! 5/10

    Awberah (stahujte jejich starý demo tady) - pro mě hvězdy večera, tři náctiletý kluci, žádnej boyband a usmívající se tvářičky. Perfektní zvuk (!), zasněnost, melancholie, pohupování se v rytmu, super propojení basy, bubnů, kytary, zpěv není potřeba - naopak by možná rušil. Naprostá spokojenost, štěstí v očích, i když jsem měla blbej den. Vybrnkávání, pár úderů na bubny a pak zas nářez. Post punk, shoegaze... neumim to zařadit, o to víc se mi to líbí. Kristepane jo!! 10/10

    Na Unnu jsem se těšila ze všeho nejvíc, Oprášit stroj je jedna z nejlepších desek roku 2009 - 4 písničky co se neoposlouchaj, i když si je točíte celej den dokola. Po Awberah jsem už ale neměla na nic sílu, chtěla jsme jen sedět a v klidu Unnu poslouchat. Na CD není ani kousek zpěvu, proto jsem byla docela překvapená, co se to ozývá, je to prostě lepší bez zpěvu. Hutný pasáže, opět skvělej zvuk, všechno to k sobě pasuje stejně jako metalový trička a dlouhý vlasy. Příště si místo posedávání dám kafe, abych si to víc užila. 8/10

    FOTKY: http://subaudition.blogspot.com/2010/01/mama-mrda-maso-ve-velbloudu.html
  • Děti deště, Wollongong

    21. Jan. 2010, 22:09

    Fri 15 Jan – Wollongong, Děti deště

    Děti deště nejsou nic pro mě, možná proto jsem se jejich koncertu tak dlouho vyhejbala... Ale když Wollongong, tak klidně až do Tábora, kde vás z koukání na pódium bolí za krkem, a klidně i když jsou s nima "ty" Děti deště s nesympatickym klávesákem. Hudba se mi líbí, zpěv vůbec, řvaní mě trochu ničí. Ostatní si koncert užívali, se mnou to nic nedělalo. Mě nikdo tim, že se mlátí kytarou do hlavy, neoblbne. 6/10.

    Wollongong nezklamali spíš naopak. Těšila jsem se hlavně na Todda, na písničky z Stark Naked Creeping Macroeconomic Fascism (už by sakra mohli nahrát něco novýho!) a na neuvěřitelně energickýho basáka (na živo je lepší než na youtube, hehe) - všeho se mi dostalo třikrát víc než bych čekala. Třímetrovej, mohutnej Todd s úžasnym hlasem řve mnohem víc než v Unkilled Worker, basák poskakuje sem a tam a strašidelně se tváří, bubeník z nich vypadá nejvíc normálně, ale nehraje o nic hůř. Proboha, bylo to super! Potící se Todd - pro mě hvězda večera - a jeho ječící kytara, basák ze kterýho nemůžete spustit oči, hluk, syrovej zvuk, řev a moje pískání v uších a šťastnej úsměv.11/10 !!!

    Fotek moc nemám, chtěla jsme si koncert hlavně užít. A taky, že jsme si ho užila.
    Pár jich je tady http://subaudition.blogspot.com/2010/01/deti-deste-wollongong-v-tabore.html
  • Dvacátej článek a v něm dvacet mejch nejposlouchanějších alb

    10. Jan. 2010, 21:23

  • Zutro, OTK+UKW

    26. Dez. 2009, 13:11

    Mon 21 Dec – Vánoční mejdlo NAAB s OTK, UKW a Zutro

    O koncertě OTK s UKW a Zutra by šly hodiny a hodiny psát dlouhé ódy, jak skvělé a úžasné to bylo a sto lidí ze sta, kteří na koncertě byli, by určitě řekli to samé. Ano, konečně jeden z mála naab koncertů, co neskončil provarem. Bylo by tedy zbytečné se rozepisovat o dokonale zastřeném hlasu Todda Nesbitta, který naléhavě křičí a pak zase zastřeně mumlá... No, má to na mě účinek jak hlas Howella Grangera na Fran. (tzn. frantastický). Jen bych ráda upozornila všechny Toddovo fanoušky, že kapela Wollongong bude mít v Táboře koncert 15. ledna... možná s nimi zahrajou i Děti Deště... víc infa tady.

    Zutro, kteří tento večer odstartovali začali hrát přesně v půl deváté, s čímž mnoho lidí asi nepočítalo. Takže já jsem si vesele fotila v první řadě, za mnou byl metr prázdnýho prostoru a pak až někde postávali další. V půlce koncertu se to ale naštěstí zlepšilo a Zutro konečně dostávali zasloužený potlesk. Zahráli všechny starý dobrý fláky z Meotaru (ke stáhnutí tady) a přidali i pár nových písní, u kterých jsem se ale moc nechytala a ta o Miladě mi přišla jak od nějakejch dvacetiletejch kluků a ne od chlapů, co už nehrajou do půl těla... Rozpačité... Přesto pořád obdivuju to načasování, kdy bubny a kytara vedou vyrovnaný dialog, žádný nástroj není hlavním tahounem a všechny se doplňují. 9/10 a málem bych zapomněla na bezva konec, kdy si kapela na konci zatleskala, seskočila s pódia a zase vylezla nahoru, aby zahrála jeden akord.

    Vystoupení OTK a Unkilled Workera nebylo nijak rozdělené. The Nesbitts hráli pěkně pospolu a šlo jim to na výbornou - Todd v propocený košili, bubeník bez trička, Ondřej Ježek s vlasama přes obličej (nemožný vyfotit ho jinak), Honza Žalud s milým bříškem a Honza Klempíř za klávesama s trianglem v ruce... Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla, na pódiu jich bylo jako psů a sotva se tam vešly se všemi svými speciálními nástroji (hehe). UKW exceloval, chtěla jsem víc a víc klidně na úkor OTK... Lepší zážitek než na SRSS09.. Todd je prostě fascinující.

    Bezesporu jedna z nejoriginálnějších skupin český scény - OTK - zahrála jak Lavinu, tak Krajinu (obrovský potlesk, davové šílenství) a Nashledanou (asi moc pomalá na rozhicovaný dav bažící po kreativním přídavku). Super zvuk, maličkosti, kterými je hudba ozvláštněna, procítěný zpěv... 10/10.

    Po koncertě OTK odhalili NAAB trochu zmateně koncerty, který plánujou v roce 2010... Lepší je kouknout se do jejich kalendáře. Večer končil NAAB muzikou - od Caruselly přes Sporto, Pixies, Blakfish, Sonic Youth k Lighting bolt...

    A u naab merche bylo taky plno... třeba se najdete na fotkách...

    FOTKY: http://subaudition.blogspot.com/2009/12/zutro-otk-ukw.html
  • Astronautalis a JaBasta

    11. Dez. 2009, 6:50

    Thu 3 Dec – Astronautalis (USA) + DJ JaBasta
    3. prosince NAAB pořádala koncert emerickýho rappera Astronautalise a českýho DJ JaBasty. Měli přijet Sporto, na který se těšila spousta lidí, ale kvůli nemoci Šampóna žádný lyrický rap "Tady jsou Sporto Spojený státy" nebyl - snad na jaře.

    Celej večer "odstartoval" DJ - schválně píšu uvozovky, protože ač byla muzika nahlas nebo potichu, všichni postávali v hloučcích a povídali si - žádný rozehřívání pro Astronautalise, spíš jakoby se hudba jen místo od repráků u baru linula z pódia. JaBasta i celý večer uzavíral, výkon nebyl o nic lepší (ale pár potácejících lidí se už našlo) - nevím, v čem je chyba, ale hudební kulisa afterparty neudělá. 3/10.

    Andy vlastně ani rozehřívat publikum nepotřeboval - všichni byli natěšení už z léta, kdy vystoupil na zahrádce v Hostelu a získal si symaptie všech ve vyprodané kavárně. Kdo tam v létě nebyl, slyšel jen chválu: "Je hrozně sympatickej a dělá super vtipy!"; "Počkej až bude freestyle a on řekne lidem, aby navrhli, o čem bude zpívat!"... Všechno je pravda - Andy není typickej rapper, co se zlatym řetezem na krku nadává na svět, spíš svými ironickými a vtipnými texty vypráví příběhy. Vysmívá se bohatým snobům, povídá o své rodině a otci, kterého velmi obdivuje, otírá si čelo zmačkaným kapesníkem a vy mu věříte, že to není žádná póza.

    V přestávkách mezi písničkama vyprávěl o turné s Tegan a Sarou (to jejich nový album je špatný, moc špatný - piánková roztomilost a naivita byla nahrazena přílišnou elektronikou) a o tom jak ho Češi nutí pít "the green stuff". Všechno fungovalo - přestože mu v písničkách, kde zpívá hrozně rychle, není skoro rozumět, když mluvil, lidi na něj reagovali a fungovala zpětná vazba (což se často u zahraničních interpretů nestává, lidi většinou zatleskaj tomu, co řekne a pár nadšenů zavolá "Great").

    Freestyle byl o "noise assault, fish, shampoo and... ?" "anodr lav!" "what i dont understand.." "anodrlav!" "i dont hear you" "řekni to ty, já neumim anglicky!" "Né, ty sis to vymyslel, tak to řekni." "anodrláf" "about love? ok, i can sing about love..." a pak už jen přídavek a unavený Astronautalis i mohl jít odpočinout, zatímco všichni pěli chvály. 10/10.

    Otázkou, která zůstavá viset ve vzduchu, je na kolik patří tenhle blonďatej klučina do "noiseassaultího" zaměření - samozřejmě, že je to zajímavej koncert, ale pořád jsem od NAAB zvyklá spíš na krvavý čela od efektů a lidí svíjící se na zemi ve střepech pod pódiem. Astroš tohle moc nesplňuje, ale přijde na něj aspoň víc lidí... Jinak NAAB mělo na tomhle koncertě (stejně jako to bude na všech naab) svůj merch kout, kde se prodávaly cd, kazety, desky, odznaky, trička, samolepky a praktický tašky s dlouhym i krátkym uchem, do kterejch si všechno můžete naskládat. Logo kazetky je všude, ale naab prodává i věci stříbrný rakety... Vezměte si proto na OTK, UKW a Zutro peníze navíc, pokud dárky kupujete většinou na poslední chvíli.

    FOTKY: http://subaudition.blogspot.com/2009/12/astronautalis.html
  • Jack In My Head

    11. Dez. 2009, 5:47

    Tue 8 Dec – Iota, Jack in my head

    V úterý 7. prosince pořádala Francouzská aliance ve Velbloudu koncert elektronické skupiny a violoncellisty z iOty, kterývystupuje pod jménem .
    Chlapík ve střeních letech s pleší zářící do všech stran si sednul na židli, před sebe postavil svůj krásný hudební nástroj a zaposlouchal se do tónů elektra, jež se linuly z reproduktorů, načež se zadíval do stropu a doplnil poněkud stereotypní muziku svým hraním. Prožíval to naplno: smyčec dlouho nevydržel, vybrnkávání, táhlé i energické pohyby, rychlé šlapání na efekty....
    Hudba Erwana Martineriea jakoby vypadla z nějakého filmu, přesně bych si to dovedla představit jako soundtrack - podivné zvuky a zmatené hlasy nahrané do nahrávek, naléhavý zvuk cella. Jestli to funguje samo o sobě bez nějaké vizuální části je otázkou... Mně to bavilo, můj přítel umíral nudou... 7/10 - bylo to zajímavé, neokoukané, ale aby vás to zcela pohltilo bylo by zapotřebí ještě třeba promítání nějakých klipů na zeď za ním... jeden červený reflektor atmosféru neudělá.
    FOTKY: http://subaudition.blogspot.com/2009/12/jack-in-my-head.html
  • Midi Lidi a Ventolin

    1. Dez. 2009, 12:36

    Sat 28 Nov – MIDI LIDI + Ventolin on Bubáks Tour

    V sobotu 28. listopadu proběhla ve velbloudu parádní elektro diskoška organizpvaná Koldou. Super projekce, dobrá nálada, rozzářené úsměvy a překvapení večera - Ventolin!

    Toho znalo jen pár odvážlivů, kteří po poslechu písniček na jeho myspace mohli nabýt dojmu, že půjde o nějakou nudu v rytmu duc duc. Opak byl pravdou. Nazrzlý Ventolin v lesklé šusťákovce rozjel na pódiu neuvěřitelnou show - naplno hudbu prožíval, blaženě přivíral oči, potácel se jak v transu a trhal sebou na všechny strany. Lidi nejdřív naprosto nechápali a s otevřenou pusou zírali, někteří se smáli, jiní kroutili hlavou... ohromný potlesk ale ukázal, že David Doubek si získal všechny přítomný... samozřejmě včetně mě... 10/10.

    Staří známí majálesoví MIDI Lidizůstali u svých starých dobrých hudebních písní na pomezí elektra, videa a lásky (Bujón, Pokoj...) a navíc přidali city (a míň hity) z nového alba Hastrmans, tatrmans and bubáks. Už žádné bílé oblečky, ale černá trička, temnější nálada byla vidět i na úvodní písni k soundracku Protektora - Wo ist Vrbata (film doporučuju velice, kavárnu Kotvy méně), kterou Midi Lidi zahráli také. Nechci tady pět ódy, ale já midi lidi nejenom že je miluju, ale mám je i ráda. Bylo to senzační, hra světel a stínů, kvalitní zvuk a taneční kreace Petra Marka, fotogenická Markéta Lisá a Prokop Holoubek se svými paličkami... 10/10

    Afterpárty se bohužel nějak nevydařila, i když se Ja Basta snažil seč mohl... parket prázdný, lidi postávali v hloučcích u zdi a vesele se bavili, o tanci se však mluvit nedalo...

    fotogalerie: http://subaudition.blogspot.com/2009/11/ventolin-midi-lidi.html
  • Island ve Velbloudu

    19. Nov. 2009, 23:03

    Tue 17 Nov – Mammút
    17. listopadu probíhala ve Velbloudu skvělá přednáška o Islandu, na kterou jsme sice přišli až v půlce, ale přesto jsme si ji užili nad míru. Koukalo se na fotky, vyprávělo se, bylo to vtipný a hrozně příjemný, lidi sympatický a charizmatický. Tak to má bejt - žádný nudný projevy a mumlání.

    Koncertu Mammút(doporučuju myspace) jsem pro změnu viděla taky jen půlku (ach, ty vlaky!) a nadšenější jsem byla ještě o něco víc. Hlavně jsem poprvé ve svých osmnácti letech (ostuda!) viděla stroj na výrobu bublin - a že já už viděla věcí! Mammút je alternativně rocková skupina tří holek a dvou kluků, která funguje od roku 2004. Nahrávali ve studiu se Sigur Rós, takže byste možnáhádali, že pude o nějakou zasněnou muziku, u který se bude hezky usínat. Ne, že byste u Mamút nemohli usnout (dneska se mi to povedlo), ale mnohem lepší je koukat se na skvělou blonďatou zpěvačku, která je od pohledu hrozně sympatická a na fotkách vypadá, že tu muziku fakt prožívá. I když ani netušíte o čem zpívají, hned vás to vtáhne a to ještě po očku můžete pokukovat po moc hezký basitce. Bylo to krásný...
    fotky? http://subaudition.blogspot.com/2009/11/mammut.html
  • VVV, Good Mood a the Pooh - 17. listopadu

    19. Nov. 2009, 22:31

    Tue 17 Nov – 20. výročí sametové revoluce
    17. listopadu se na budějovickém náměstí konaly oslavy 20 let od pádu komunismu, moderoval to EWa (to je ten můj kluk) s Michalem, zahráli VVV, Good Mood a mhd aktivisté the Pooh. Součástí byla také super retro módní přehlídka (moderoval úžasnej Jakub Dobrava), jež mapovala vývoj módy od nějakých dvacátých let 19. století až po osmdesátky/devadesátky. K vidění bylo vše od elegantních šatiček, Elvise Presleyho a minisukní po ušmudlané hippie oblečky, legíny a robota s raketou. Zopakoval se i legendární Jakešův projev, hrála se písnička Karel nese asi čaj (dýdžej byl dokonalej!!!!) a cinkalo se klíčema.

    Jako první hráli VVV, na kterých bylo vidět, že si užívají, kolik přišlo lidí (mraky). Odstartovali to Annie na tripu a zahráli i mojí oblíbenou Lie, Lie, Lie (hloupí lidi - skoro nikdo se nezasmál Bernardovo vtipu o ležení!). Bubeník exceloval (stejně jako vždycky) a basák pobíhal po pódiu a po mole (což se mu málem díky spoustě kabelů vymstilo)... Hráli parádně! (10/10)

    Good Mood vypadali velmi nervózně, ale přitom líbivě - hlavně kytarista - určitě idol všech dívčích srdcí pod patnáct. Funk progressive (jak se sami označují) se mi nijak nelíbí, ne že bych neměla ráda klávesy, ale tahle kombinace nudného zpěvu a divných melodií není nic pro mě. Při koncertě jsem sevlastně dost nudila a každá písnička mi zněla podobně... (4/10 )

    The Pooh jsem viděla naposled na Rock For People a naštěstí je sláva nezkazila a zůstali stejně profesionální a vtipní. Už žádné "My jsme the Pooh, nějaké otázky?", ale poměrně dlouhé povídání mezi písničkama, které nenudilo a to se nestává moc často (většinou si tam kapela něco žbrblá a pořád děkuje lidem, že přišli, a publikum nervózně přešlapuje a čeká, kdy teda konečně začnou znova hrát). Zpěvák zaujal lidi skoro víc než moderátoři, perfektně mluvil o situaci budějovických nočních mhd linek a přemluval k podepsání petice (která je podle mě trochu snadno napadnutelná, když je mezi prvními podpisy známý Adolf Hitler). Muzika byla skvělá - jako vždy to mělo ohromný náboj a všechno do sebe perfektně zapadalo...(10/10)

    Fotogalerie zde: http://subaudition.blogspot.com/2009/11/17-listopad-o-dvacet-let-pozdeji.html
  • Budějovický Manifest

    10. Nov. 2009, 23:23

    Fri 6 Nov – Budějovický Manifest

    V pátek jsem bohužel přijela na manifest až na devátou, takže jsem neviděla Transwaggon, VVV a Kool-Aid *tiše brečí do polštáře*, ale o svou hlavní hvězdu večera - Jana Budaře a Eliščin Band jsem nepřišla. Ještě jsem stihla dvě poslední písničky Boss People (hrůza, ach hrůza) a poslechla si Martinovo řeč na téma manifest (mnohem lepší proslov než druhý den v Malém divadle) a už se jen usmívala nad vtipným Budařem. Tanečky, běhání od jednoho mikrofonu k druhému, piáno i kytara, Budař je prostě osobnost. Zahrála se i moje oblíbená Koňmo jak král a tématicky k manifestu pasující Brožurka. K "francouzské" písni pro Audrey Tatou patřil baret, k ostatním buď pleš a nebo epesní klobouček. Ve Fabrice byl dokonce vzduch (v sálu se už nesmí kouřit, hurá) a dobrý zvuk (konečně!!!)... takže spokojenost nejvyšší a ještě vyšší. 11/10

    Dál jsem se rychle odebrala do Velblouda na Veenu s novým repertoárem, novým účesem zpěvačky (áchjo) a podivným mdlým světlem na pódiu (fotky podle toho vypadají). Já vám nevím, určitě to bylo dobré, ale nějak jsem si to neužila, nevtáhlo mě to a já jen koukala, jak si ostatní libujou v super zpěvu Veroniky s hezkejma šatičkama. Nechci říkat - to, co hráli předtim se mi líbilo víc, protože se to třeba vyvíjí zajímavym směrem, ale já chci slyšet mý naposlouchaný písničky, hehe! 7/10

    Skupina štěstí se zpěvákem z bývalých Esgmeq, který působil jako nějaký kázající Ježíš, byla okouzlující. Charismatický projev, flazet vokalisty, skvělé kytary, tamburína a potetovaný bubeník. Nikdy předtím jsem je neslyšela, překvapení bylo veliké, bohužel ani teď se jich nějak nemůžu dopátrat, abych je mohla poslouchat. 8/10

    *
    V sobotu začal program již v deset hodin ráno v Malém divadle představením Kašpárka v rohlíku. Budějovický manifest měl v divadle vyhrazenou desátou (poslední řadu), která byla pro všechny zdarma, maminky s dětmi platily vstupné a pak se trochu neochotně smrskávaly, aby uvolnily místa neplatícím. Před samotnou hrou promluvil Martin o manifestu. Bohužel dětstké diváky nezaujal jeho projev (koukání do země, mluvení potichu) a divadlem se začalo ozývat: "Kdy už skončí?", "Mamiiii, to je nudaaa!", "Kdy už to začne?", popřípadě: "Ten je divnéj!" Tleskalo se ale vehementně a s radostí. Kašpárek byl skvělý stejně tak, jak se říká. Měla jsem k němu trochu nedůvěru (až příliš je chválí v novinách, stejně to bude "jen" pro děti, nebude to náhodou rádobyvtipný představení s ukňouranejma písničkama?), ale o to víc jsem byla nadšená, jak to bylo promyšlené, vtipné a nápadité. Od super herců po dobré kostýmy, světla a kulisy. 10/10

    Ve dvě hodiny se o v Malém divadle hrála hra po pravdě ne O pravdě, ale O Pinocchiovi. Bylo nás tam asi patnáct včetně dvou herců/loutkařů, kteří vytvořili neuvěřitelně pěknou rodinnou atmosféru. Vtipy na aktuální témata, narážky, přeřeky, otázky do publika a vůbec skvělá komunikace s publikem, dokonalé kulisy (viz žralok, jehož horní ploutve se objevila ve Spielbergových Čelistech), doktor Sova (hu, hu), nasazování helmy při výměně kulis, písničky a zapojení publika do nich, okřikování těch, co přišli pozdě...Celou dobu jsem se smála a úžasně se bavila... tyhle bych chtěla mít doma. 10/10.

    Odpoledne a celý večer patřil Velbloudu, kde ve čtyři hodiny začaly hrát Nuly s hezkejma tričkama (Malý princ, Crystal Antlers a kazeta NAAB). Jakub neustále popíjel čaj, avšak v jeho zpěvu nebyla po nemoci ani stopa. Začínám mít pro Nuly slabost, zvlášť pro Stereotyp, který byl zahrán v pozměněné verzi. Skvělé! 9/10.

    Následovat měla Zkouška Sirén, ale kvůli zpoždění vystoupili jako "záplata" Moss Call Lees a Depakine chrono. Moss Call Lees vystoupili bez zpěváka Martina, takže všichni škarohlídi, co pořád tvrdí "že bez zpěvu by to bylo lepší" měli možnost posoudit, co by kdyby. Depakine Chrono zahráli jen krátce a než sem se stačila rozkoukat byl konec, přestože je všichni prosili o přídavek.

    Zkouška Sirén hrála jen půl hodiny, ale přesto si získala velkou přízeň všech přítomných. Na mě je to moc tvrdej oříšek, každopádně oceňuju bubeníka, zpěv jsem skoro neslyšela... 6/10 Ještě jsem viděla kousek Zabloudila - tuhle "muziku" naprosto nechápu, ale Judita ji v recenzi neskutečně vychvaluje, tak třeba na tom něco bude.

    Dál jsem přešla do Solnice na Acoustic by The Fire (akustická verze mathcorových Made by the fire) - dva chlapíky s květinama na hlavě (skvělej nápad - jen jsem zírala). Melodický, bez zpěvu, pěkný a zajímavý... ale po čtvrt hodině to začalo bejt trošku stejnatý. 7/10

    Jindra Holubec byl na plátu uveden jako jedna z hlavních hvězd, takže jsem čekala něco pořádnýho, ale všechno mě zkalamalo. Se svým bráchou tvoří podivnou směsici jazzu, folku a lidový tvorby... texty mi přišly na nic, vystoupení bez šťávy... 3/10.

    Edith z Benešova - dvě basy a bicí, úžasný! Chválu na ně nepěju rozhodně sama, na manifestu si je oblíbila spousta lidí. Zkvělej pochmurnej zpěv, pořádný bicí a hlava E. Piaf na base... 9/10

    Poslední kapelou, kterou jsem viděla, než mě ohromně rozbolela hlava z nedostatku spánku (ano, přišla jsem o jistěskvělé Děti deště a super dezinfekci) bylo Jiříkovo vidění. Bylo to mile elektonické, trochu mi to připomínalo Moimira Papalesca, zpěvy k sobě krásně ladily... ale stejně jako acoustic by the fire mi to po čase přišlo hrozně monotónní... 7/10

    http://www.facebook.com/album.php?aid=19800&id=1619061389&l=7458bddb27 - fotky